Dějství druhé:
Manželka egyptského paši
Dějství třetí:
Epilog:
____________________________________________
: Rok 1952 :
Se svým druhým manželem, Hassanem Muhamadem Abdel Wahab, členem trůnní rady egyptského krále Faruka, absolventem prominentních britských škol, za války plukovníkem, později generálem egyptské armády, se Jarmila seznámila v nenápadném penziónu v centru Vídně v září roku 1952. Chtěla si odtamtud zatelefonovat domů, do Prahy. Srazili se ve dveřích penziónu. Neviděl ji pro oboustranný oční zákal, který mu na vídeňské klinice měli operovat. Začal se anglicky omlouvat a když zjistil, že mu rozumí, pozval ji malé občerstvení. Neuměl německy a s Jarmilou si mohl popovídat. Přemluvil ji, aby se načas stala jeho společnicí a tlumočnicí. Byla to romantická láska - ona mladá, krásná, nešťastně vdaná, úspěšná operní zpěvačka, on sice o třicet let starší, ale velmi kultivovaný, vzdělaný a bohatý egyptský šlechtic, paša. Operace očního zákalu se zdařila a i po jeho návratu domů zůstali v písemném styku.
Hassan Muhamad Abdel Wahab, Pacha
: Rok 1952 :
Se svým druhým manželem, Hassanem Muhamadem Abdel Wahab, členem trůnní rady egyptského krále Faruka, absolventem prominentních britských škol, za války plukovníkem, později generálem egyptské armády, se Jarmila seznámila v nenápadném penziónu v centru Vídně v září roku 1952. Chtěla si odtamtud zatelefonovat domů, do Prahy. Srazili se ve dveřích penziónu. Neviděl ji pro oboustranný oční zákal, který mu na vídeňské klinice měli operovat. Začal se anglicky omlouvat a když zjistil, že mu rozumí, pozval ji malé občerstvení. Neuměl německy a s Jarmilou si mohl popovídat. Přemluvil ji, aby se načas stala jeho společnicí a tlumočnicí. Byla to romantická láska - ona mladá, krásná, nešťastně vdaná, úspěšná operní zpěvačka, on sice o třicet let starší, ale velmi kultivovaný, vzdělaný a bohatý egyptský šlechtic, paša. Operace očního zákalu se zdařila a i po jeho návratu domů zůstali v písemném styku.
Hassan Muhamad Abdel Wahab, Pacha
Když mu v listopadu roku 1952 oznámila, že byla rozvedena, poslal ji nabídku k sňatku a letenku Vídeň - Káhira. Z Vídně odletěla 5. ledna 1953. První noc strávila v domě Hassanovy sestřenice Jisrie Jursi, jediné ženy z celé šlechtické rodiny, která mohla studovat, ovládala angličtinu a stala se Jarmile jedinou osobní přítelkyní.
Podle svatební smlouvy měla být Jarmila jednou ze čtyř možných Hassanových manželek, nemusela vystoupit z katolické církve, nemusela si halit tvář ... Se svou první francouzskou manželkou se zcela po evropsku rozvedl. Hassan svou nevěstu vykoupil od rodičů podle islámského rituálu zlatem a velbloudy (ti zůstali v zoo). Další čtyři roky prožila uprostřed arabské aristokratické rodiny, jako mladá dáma ve vysoké egyptské společnosti a na cestách po mnoha zemích světa.
Hassan Muhamad Abdel Wahab patřil k nejvyšším vojenským činitelům v Egyptě. Patnáct let byl zástupcem nejvyššího anglického velitele egyptského Súdánu, pak velícím generálem oblasti Sinaj.
Hassan Muhamad Abdel Wahab patřil k nejvyšším vojenským činitelům v Egyptě. Patnáct let byl zástupcem nejvyššího anglického velitele egyptského Súdánu, pak velícím generálem oblasti Sinaj.
Generálmajorem se stal:
„Ve jménu vznešeného, velikého tajemství!
Od Fárúga, krále Egypta, péčí tajemství božího,
pánu blaženosti, generálmajoru Hasanu Muhammadu
Abd al Wahhábovi pašovi, generálnímu intendantovi
služby pobřežní stráže.
Vzhledem k jeho statečnosti, pevné rozhodnosti
a velikosti jeho ducha udělujeme mu naším rozkazem
hodnost generálmajora s platností
od 6. prosince 1938.
V den dvacátý prvý měsíce šawwad roku tisícího
třístého padesátého sedmého od vystěhování
sloužícího Prorokovi a jeho vyslanci.
Vystavil z rozkazu vznešené Královské Výsosti
šéf kabinetu Jeho Veličenstva krále.“
(Překlad z arabského originálu L. Dufek)
Hassan Muhamad Abdel Wahab
V letech 1941-1943 byl maršálem královských leteckých sil a později velel celému egyptskému pobřeží včetně přístavů Alexandria, Port Said a Suez. V Alexandrii velel v té době také námořní akademii. Za zásluhy v boji proti vojskům německého polního maršála Erwina Rommela byl Angličany vyznamenán britským válečným vyznamenáním.
Abd al Wahhábovi pašovi, generálnímu intendantovi
služby pobřežní stráže.
Vzhledem k jeho statečnosti, pevné rozhodnosti
a velikosti jeho ducha udělujeme mu naším rozkazem
hodnost generálmajora s platností
od 6. prosince 1938.
V den dvacátý prvý měsíce šawwad roku tisícího
třístého padesátého sedmého od vystěhování
sloužícího Prorokovi a jeho vyslanci.
Vystavil z rozkazu vznešené Královské Výsosti
šéf kabinetu Jeho Veličenstva krále.“
(Překlad z arabského originálu L. Dufek)
Hassan Muhamad Abdel Wahab
V letech 1941-1943 byl maršálem královských leteckých sil a později velel celému egyptskému pobřeží včetně přístavů Alexandria, Port Said a Suez. V Alexandrii velel v té době také námořní akademii. Za zásluhy v boji proti vojskům německého polního maršála Erwina Rommela byl Angličany vyznamenán britským válečným vyznamenáním.
Manželův vysoký společenský statut nijak významněji neupadl ani po důstojnickém převratu v roce 1952. Paša Hassan zůstal i v Násirově diktátorské republice příslušníkem mocenských elit jako předseda zahraničního výboru egyptského senátu. Za senátora byl zvolen 40 tisíci „feláhy“ ve volebním okrese marcas Abnub, v bývalých feudálních vesnicích, které zůstaly v podstatě stále jeho.
Hassan Muhamad Abdel Wahab
Manželé Jarmila a Hassan
Na výletě u pyramid s Hassanovou sestřenicí a synovcem
Zprava Hassan, Jarmila, Hassanova sestřenice Jisria
a její syn Aladin
Hassan byl v zásadě laskavý a chápající manžel, ale extrémně žárlivý. Jarmila v Káhiře soukromě studovala zpěv u italského profesora Poggioliniho a vedla bohatý a bezstarostný život. Směla výjimečně i koncertě vystupovat, například v káhirském provedení Dvořákova oratoria Stabat mater na švýcarském vyslanectví. Hodně cestovala, za doprovodu najatého eunucha, po Africe, ale i po Evropě. Navštívila Brusel, Antverpy, Boloňu, Florencii – místa významných uměleckých aukcí.
Jarmila rozuměla kunsthistorii na slušné odborné úrovni a nakupovala umělecké předměty, kterými se obklopovala. Svážela je nejprve do Káhiry a posléze je odtud expedovala do Čech ke svým známým. Vzdělání v tomto směru získala už v Brně, kde se zapsala na přednášky z kunsthistorie a archeologie. Udržovala pravidelné styky s profesorem Karlem Absolonem. Na památku od něj získala raně slovanskou lebku s čelenkou. Do Čech přijet mohla, po svatbě s Hassanem měla od podzimu roku 1955 dvojí státní občanství a československý cestovní pas.
: Rok 1956 :
: Rok 1956 :
Tak žila paní Jarmila Hassan prakticky až do suezské krize v roce 1956. V té době se v Egyptě změnila politická situace, šlechta ztrácela na vlivu a stárnoucí paša se těžce roznemohl. Podle islámského práva by připadla Hassanovu o mnoho let mladšímu bratru, muži podstatně méně kultivovanému, který by s ní mohl nakládat podle svého uvážení. Z Káhiry v podstatě utekla, nejdříve do Prahy. Hassan se ale poněkud zotavil a on i jeho bratr se nemínili s jejím útěkem smířit. Tak v Praze prožila nejednu horkou chvilku, než se situace poněkud uklidnila. V březnu 1957 se ve vší tichosti odstěhovala k Holzbecherovým do Zlíče u České Skalice.
Do Egypta se už nikdy nevrátila. Později se z dopisu Hassanovy sestřenice dozvěděla, že její manžel zemřel na infarkt. Jednou ve svých vzpomínkách připustila: „Nikdy jsem nechtěla mít děti, divadlo pro mě bylo nejdůležitější. Ale tenkrát v Egyptě? Snad jsem měla …“
_____________________
Do Egypta se už nikdy nevrátila. Později se z dopisu Hassanovy sestřenice dozvěděla, že její manžel zemřel na infarkt. Jednou ve svých vzpomínkách připustila: „Nikdy jsem nechtěla mít děti, divadlo pro mě bylo nejdůležitější. Ale tenkrát v Egyptě? Snad jsem měla …“
_____________________
Na život v Egyptě byla často dotazována, zvláště po roce 1989. Ze svých vzpomínek vyprávěla, jak si poradila s muslimským mnohoženstvím, o žárlivosti arabských mužů, jak chutnalo pašovi tradiční české jídlo, když mu je předložila jako maso z tlustého hada, a další dobrodružné historky.
